Rozpočtové určení daní
Obce nejsou motivovány k podpoře podnikání
České obce získávají z daní a odvodů výrobních závodů na svém území násobně méně než obce v Německu. Na lepší příjmy si přijdou i obce v Rakousku. Důvodem je složení a rozdělení daňových výnosů, o jehož změnách se nyní v Česku jedná. V tuzemsku si bere zdaleka nejvíc stát a obec je nucena těžit z daně z nemovitosti, což Česko znevýhodňuje v soutěži o investice. Vyplývá to ze studie společnosti KPMG.
„Naše studie poskytuje unikátní srovnání struktury zdanění výrobních závodů v Česku, Německu a Rakousku a výpočty daňových přínosů závodů do veřejných rozpočtů těchto zemí. Analýza potvrzuje, že pro české obce je umístění závodů v jejich katastru výhodnější než v minulosti. Ukazuje ale také, že systém rozpočtového určení daní zejména Německa zajišťuje obecním rozpočtům mnohem štědřejší příjmy,“ řekl hlavní autor studie Přemysl Klas, senior manažer daňového oddělení KPMG.
„České obce těží především z daně z nemovitosti, jejíž potenciál je už vyčerpaný. I kdyby pro závody nastavily maximální koeficienty této daně, nezískají ani zdaleka tolik jako obce v Německu. Jejich příjmy totiž plynou z naprosté většiny z obecní či obchodní daně, která se odvíjí od výše mezd a tržeb, a proto je podle některých i spravedlivější. Studii lze tedy chápat i jako podnět do aktuálních diskusí o změnách v rozpočtovém určení daní,“ dodal s odkazem na jednání vlády a Asociace krajů o úpravách v rozdělování daní mezi stát, regiony a obce.
Daň z nemovitosti
Vynucená závislost českých obcí na dani z nemovitosti svádí k tomu, aby tuto daň nastavovaly co nejvýš. Daň je potom ale mnohem větší než v okolních státech, což Česko znevýhodňuje v soutěži o některé investice. Daň z nemovitosti, kterou mohou vybírat české obce, je na dvojnásobku úrovně té v Německu a 2,5násobku té v Rakousku. Oproti oběma zemím obce v Česku nemají téměř žádný přímý benefit z ekonomické výkonnosti podniků na svém území. Zejména v Německu proudí odvody mnohem více do místně příslušné regionální (spolkové) a obecní kasy.
Znevýhodnění českých obcí potvrzuje i případ rozvíjejícího se města Kojetín v Olomouckém kraji. „V loňském roce jsme zvýšili místní koeficient daně pro průmyslové nemovitosti v katastru města na 2,5. Roční příjem do obecní kasy tak vzrostl zhruba o 12 milionů korun. Tento nástroj však narazil na svůj strop, protože zejména pro menší lokální firmy by bylo případné další zvýšení už hodně zatěžující. Řešením je vrátit do rozpočtu obce větší podíl z daní a odvodů navázaných na reálný ekonomický výkon u nás působících firem,“ zdůraznil starosta Kojetína Leoš Ptáček.
Porovnání s Německem a Rakouskem
Studie KPMG porovnává situaci v Česku, Německu a Rakousku na modelovém příkladu výrobního závodu, který má rozlohu 25 000 m2 a zaměstnává 140 lidí. Předpokládaná doba provozu závodu bez podstatných změn parametrů je 30 let. Během nich závod odvede do českých veřejných rozpočtů téměř 2,8 miliardy Kč. Z toho připadne státnímu rozpočtu přes 2 miliardy a zbývajících přibližně 700 milionů je rozděleno mezi kraj a obec, kde je závod umístěn. Obec ale získá ze všech zdaleka nejméně – jen 7 až 101 milionů, v závislosti na nastavených koeficientech daně z nemovitosti.
„Obce nejsou dostatečně finančně motivovány, aby usilovaly o nové větší podnikatelské projekty. Proto je v Česku ve srovnání se sousedními zeměmi mnohem silnější tzv. NIMBY efekt, tedy odpor lidí proti výstavbě a podnikatelským aktivitám v jejich nejbližším okolí. Stačí připomenout investiční záměr v Líních u Plzně nebo aktuálně v Dolní Lutyni u Bohumína. Doufám, že politici přijmou potřebné změny,“ vyzval Ondřej Votruba, výkonný ředitel Sdružení pro zahraniční investice (AFI).
V Rakousku v modelovém příkladu přiteče za 30 let od závodu do veřejných rozpočtů v přepočtu 2,6 miliardy Kč. Obci připadne okolo 146 milionů Kč, tedy něco přes 5,6 procenta. Z této částky tvoří daň z nemovitosti jen 43 milionů Kč. Zbylých téměř 103 milionů pochází z obecní daně.
Pro obec nejvýhodnější dělení nastává v Německu. Tam závod vygeneruje na povinných odvodech v přepočtu 4 miliardy Kč. Z nich si státní rozpočet ponechá přibližně polovinu, tj. 2 miliardy, tedy takřka stejnou absolutní částku jako v Česku.
Druhá polovina se v Německu rozdělí zhruba stejným dílem mezi spolkové země a obce. Konkrétní obec získává cca 909 milionů Kč, a to zejména z obchodní daně. Daň z nemovitosti činí z celkového odvodu jen 52 milionů Kč.
„Na rozdíl od Německa i Rakouska daňový systém v Česku nemotivuje obce ani kraje, aby lákaly a podporovaly podnikatele a investory, kteří nabízejí co nejvyšší mzdy a dosahují co největších zisků. České obce totiž nedostanou téměř žádnou část z odvodů za zaměstnance a ani nemají lokálně žádný podíl na dani ze zisku společností. Česko je tak v Evropě zcela unikátním příkladem demotivace obcí a krajů k rozvoji a zájmu o podnikatelské dění na jejich území,“ shrnul Pavel Sovička, generální ředitel Panattoni pro Česko a Slovensko. Společnost Panattoni je největším developerem průmyslových nemovitostí v Česku a členem řídícího výboru AFI.
O studii
V Rakousku a Německu je v modelovém příkladu uvažována rakouská, resp. německá průměrná mzda. Ve studii uvedený výpočet celkového přínosu závodu a jeho zaměstnanců vyplývá pouze z přímého podnikání nájemce daného závodu. V ekonomice působí následný multiplikační efekt, který generuje další návazné zisky subjektů v regionu. Veškeré příjmy obce, kraje a státu by tedy byly ve finále vlivem multiplikace vyšší.
- Redakční poznámka
- Rozpočtové určení výnosů daní (RUD) skutečně nemotivuje obce k podpoře podnikatelských investic na svém území. Dá se dokonce použít formulace, že RUD je příčinou stávajícího stavu, kdy obce podnikatelské investice na svém území spíše odmítají, než vítají. Proč? Stávající systém rozdělování daňových výnosů zajišťuje obcím jistotu zhruba 70 % jejich příjmů, které navíc rok od roku rostou, bez ohledu na aktivitu samotných obcí. Podpora podnikatelské investice naopak přináší obcím mnoho starostí – vyšší dopravní zátěž, prašnost, hlučnost, další dopady na životní prostředí a s tím spojené protesty občanů (voličů). Nová investice vyvolá tlak na posílení infrastruktury a zlepšení občanské vybavenosti. I když potenciální investor pomůže s financováním, jsou to pro obce stále jen další a další starosti. Pozitiva nového podniku, spojená se vznikem pracovních míst, mnohdy ohrožují fungování lokálních firem, jejichž představitelé často přímo ovlivňují rozhodování místního zastupitelstva. A hlavně, fiskální přínos podnikatelské investice do rozpočtu municipality zdaleka nepokrývá výše naznačené, jen některé starosti obcí – z tohoto hlediska uvedená studie velmi přesně vystihuje současný stav. Představené zkušenosti, zejména z Německa, otvírají prostor k diskuzi o změně rozpočtového určení daní. Ekonomika České republiky beze sporu potřebuje impulz a podporu podnikání, které je základem prosperity celé společnosti. Studie prokázala jednoznačně, že v zahraničí je pro obce podpora a rozvoj podnikatelské sféry zásadním přínosem. Má-li být určitým vodítkem pro změnu zkušenost ze zahraničí, bylo by vhodné blíže se seznámit s daňovým systémem a územní podporou podnikání ve Francii, která je strukturou obcí s Českem lépe srovnatelná.